Podotrochlóza

Podotrochlóza je v současné době bouřlivě diskutovaný problém. Je to jedna z nejčastějších příčin kulhání u koní ve věku od 4 do 15 let. Asi nejpřesněji ji vyjadřuje tento popis: chronické zhoršující se bolestivé degenerativní onemocnění střelkového aparátu, které vzniká v důsledku jeho přetížení. Není to nemoc s jednou příčinou a jasně danou léčbou; pravděpodobných příčin je celá řada a stejně tak i možných názorů na léčbu či zkušeností s ní. Je zajímavé, že už samotný pojem „podotrochlóza“ může vyvolat vášnivé hádky mezi jednotlivými „tábory“ odborníků i povrchně informovaných laiků. Společně s MVDr. Janem Štercem, který se problematikou podotrochlózy zabývá, a to zejména v rámci vyšetření koně při koupi, jsme se proto pokusili dát dohromady co nejobjektivnější popis tohoto závažného syndromu koní. Abychom si mohli vysvětlit jak podotrochlóza vzniká, je nutné si uvědomit jak vypadá a funguje kopytní kloub, co to je a jakou funkci má střelkový aparát.

Nejdřív trocha anatomie

Kopytní kloub je složitý, sedlový, střídavý kloub. Kloubí se v něm hlavice korunkové kosti s kloubní plochou kopytní kosti a obě se kloubí s kostí střelkovou. Střelková kost se nachází na zadní ploše kopytního kloubu, má tvar člunku (proto se jí také říká kost člunková) a na bočním průřezu má tvar lichoběžníku. Střelková kost má dvě kloubí plochy. Jedna se nachází na její přední ploše a slouží ke skloubení s korunkovou kostí. Druhá se nachází na její dolní ploše a slouží ke skloubení s kopytní kostí. Střelková kost je bohatě zásobená krví, kterou do ní přivádějí drobné větve z prstní tepny. Ty do ní vstupují drobnými kanálky na jejím dolním okraji. 

Stabilitu kopytního kloubu zajišťují mimo jiné postranní vazy, které jsou rozepjaty mezi korunkovou a kopytní kostí na vnitřní a vnější straně kloubu. Střelková kost je připojena ke kopytnímu kloubu třemi vazy. Jedním širokým tzv. střelkokopytním vazem, který odstupuje na jejím dolním okraji a upíná se na kopytní kost, a dvěmi postranními sezamskými vazy, které odstupují na spěnkové a korunkové kosti a upínají se po stranách a na horní okraj střelkové kosti.

Natahování kopytního kloubu zajišťuje šlacha společného natahovače prstu, který probíhá na přední ploše prstu a upíná se na natahovačový výběžek na kopytní kosti. Těsně před jeho úponem se do společného natahovače vnořují přídatné vazy, které jsou součástí závěsného aparátu spěnky a které odstupují ze sezamských kůstek na zadní ploše spěnkového kloubu. Ohyb kopytního kloubu zajišťuje šlacha hlubokého ohýbače prstu, která probíhá po zadní ploše prstu a upíná se na ohýbačovou plochu na kopytní kosti. Na zadní ploše kopytního kloubu klouže po zadní ploše střelkové kosti, která chrání kopytní kloub před enormním tlakem této šlachy. Klouzání šlachy hlubokého ohýbače prstu po zadní ploše střelkové kosti usnadňuje tzv. podotrochleární burza, což je tihový váček, který šlachu podkládá (obr. 1). Aby nedošlo k sesmeknutí šlachy hlubokého ohýbače prstu ze zadní plochy střelkové kosti, je tato šlacha obdána a fixována dolním prstenčitým vazem.

Oblast střelkové kosti a okolních měkkých tkání je nejvíce namáhanou oblastí kopytního kloubu a nazývá se střelkovým aparátem (obr. 2). Známe ho také pod jinými názvy: např. podotrochleární aparát, kopytní kladka. Střelkový aparát je tedy tvořen střelkovou kostí, střelkokopytním vazem, dvěmi postranními sezamskými vazy, podotrochleárním tihovým váčkem, přilehlou částí šlachy hlubokého ohýbače prstu a dolním prstenčitým vazem.

Co se děje v kopytním kloubu a se střelkovým aparátem při pohybu koně

Část kroku, kdy se končetina dotýká země, říkáme fáze podpěru. V této fázi, která začíná dopadem kopyta na zem, dochází nejdříve k prošlápnutí spěnky (až skoro do vodorovné polohy), čemuž říkáme subfáze vlastního podpěru. Jakmile se končetina dostane za pozici svislou pod tělem, začíná subfáze posunu. Při ní se spěnka zvedá a napřimuje, kopytní patky se odlepí od země a nakonec se kopyto překlopí přes hrot. Intenzita zatížení jednotlivých oblastí kopytního kloubu se během fáze podpěru mění.

Subfáze vlastního podpěru (obr. 3 b):

Po došlápnutí kopyta, kdy spěnka klesá, je maximálně napjatý povrchový ohýbač prstu (upínající se na zadní plochu korunkové kosti) a závěsný aparát spěnky, které brání úplnému prošlápnutí spěnky. Kopytní kloub je ohnutý, ale šlacha hlubokého ohýbače prstu je uvolněna a její tlak na střelkovou kost je minimální. Uvolněné jsou rovněž postranní sezamské vazy a střelkokopytní vaz. V této fázi je tedy střelkový aparát zatížen minimálně. Maximálně jsou v této fázi zatíženy kloubní plochy kopytní a korunkové kosti, protože tah závěsného aparátu prstu se přenáší prostřednictvím přídatných vazů na úpon společného natahovače prstu a ten přitlačí kopytní kost proti kosti korunkové.

Fáze posunu (obr. 3 c):

Jakmile se začne zvedat spěnka, tah společného natahovače prstu se zmenší a tím se zmenší i tlak mezi kopytní a korunkovou kostí. Naopak se napne šlacha hlubokého ohýbače prstu a začne tlačit na střelkovou kost a podotrochleární tihový váček, které přitiskne na zadní plochu kopytní a korunkové kosti. Rovněž se napínají všechny tři vazy střelkové kosti a prstenčitý vaz. V této fázi je střelkový aparát nejvíc zatížen a zatížení se zvyšuje až do doby než se odlepí patky od země a kopyto se překlopí přes hrot (obr. 3 d).

Přetěžování střelkového aparátu a podotrochlóza

Pokud má kůň pravidelné a symetrické kopyto, správně zaúhlený prst a je správně podkován, je zatížení jednotlivých struktur střelkového aparátu a kopytního kloubu rovnoměrné, nedochází k jejich přetížení a pravděpodobnost vzniku podotrochlózy je minimální. Obecně lze říct, že k přetížení střelkového aparátu dochází v těchto dvou případech:

1. Nadměrný tlak šlachy hlubokého ohýbače prstu na střelkovou kost, k čemuž dochází u koní

• s ostroúhlými kopyty,
• s kopyty s podsunutýmí patkami,
• těsnými patkami a
• u koní, kteří mají prolomenou osu prstu dozadu.

V těchto případech dochází nejenom ke zvýšení tlaku šlachy hlubokého ohýbače prstu, ale také k tomu, že je střelková kost posunuta více dolů a je v kontaktu s korunkovou kostí jen částí své kloubní plochy, na kterou se soustředí celý nadměrný tlak.

2. Asymetrické zatížení kopyta, ke kterému dochází nejčastěji u kopyt s nestejně vysokými stěnami nebo patkami. Zde jsou kloubní plochy kopytního kloubu na jeho vyvýšené straně více stlačovány a na jeho snížené straně jsou více otevřeny. Dochází k posunutí hlavice korunkové kosti v kopytním kloubu směrem ke snížené straně a k mírné rotaci kopytního kloubu. Přitom dochází na snížené straně k přepětí postranního vazu kopytního kloubu postranního sezamského vazu, a části střelkokopytního vazu. K podobnému efektu dochází na kopytním kloubu a na střelkovém aparátu i při pohybu koně na kruhu nebo na nerovném povrchu.

Jací koně jsou podotrochlózou ohroženi nejvíce?

Přestože se neví přesně, co se v kopytě stane, než dojde k viditelnému a „citelnému“ poškození střelkového bloku, shodují se odborníci na tom, že příčinou je přetěžování střelkového aparátu.

1. Postiženi bývají koně, kteří mají dědičně daný nebo získaný tento postoj prstu či tvar kopyta:
   • ostroúhlá kopyta,
   • podsunuté nebo těsné patky,
   • malá (relativně k tělu), těsná (kopytní stěna se zužuje směrem dolů) či asymetrická kopyta,
   • strmé spěnky (zvětšení zatížení patek),
   • příliš dlouhé patky a rozpěrky dlouhé a přiložené na chodidlo (stlačování střelkového aparátu).
2. Podle některých studií ovlivní pravděpodobnost vzniku podotrochlózy i dědičně daná struktura a tvar střelkové kosti.
3. Významná je i zátěž koně. Jedná se především o
   • pohyb ve velké rychlosti s prudkými dopady kopyt na zem (např. dostihoví koně),
   • provádění prudkých obratů, náhlých změn tempa (např. cuttingoví, ropingoví a barreloví koně),
   • práci na nerovném nebo tvrdém povrchu.
   Samozřejmě vliv těchto aktivit bude mít horší dopad na koně, jejichž exteriér je k tomuto onemocnění „náchylnější“.
4. Nesprávné korektury a podkování mohou být rovněž příčinou přetížení střelkového aparátu. Častými chybami jsou:
   • snižování patek u koně, který má strmou spěnku. To zalamuje osu prstu dozadu a způsobuje zvýšení tlaku šlachy hlubokého ohýbače proti střelkové kosti;
   • obecně ponechání kopyta s dlouhou špicí, například následkem dlouhých intervalů mezi kováním.

Jak vzniká podotrochlóza?

Názory na vznik podotrochlózy se postupně vyvíjely – podle zkušeností, výsledků nejrůznorodějších výzkumů i díky novým diagnostickým technologiím. Dodnes však nejsou ani největší odborníci zajedno v tom, co přesně se v kopytech koní děje, proč dojde k takovému poškození a bolesti a kůň se nemůže pohybovat tak jako doposud.

Podívejme se na několik teorií o vzniku podotrochlózy, které se podle současných znalostí jeví jako nejpravděpodobnější:

1. Teorie burzitidy.

Je to jedna ze starších teorií, která předpokládá, že tlak mezi šlachou hlubokého ohýbače prstu a střelkovou kostí může způsobit zánět podotrochleární burzy, který zase způsobuje překrvení a řídnutí kosti a narušení jejího distálního štítku. Samozřejmě v některých případech tomu tak skutečně je, ale většinou tkví příčina někde jinde.

2. Teorie narušení toku krve oblastí střelkového bloku neboli ischemická teorie

Tato teorie byla populární asi před deseti lety. Podle ní je příčinou atheroskleróza prstních tepen na úrovni spěnky a korunky, která omezí prokrvení této oblasti a následně dojde k ischémie (nedokrvení).

Jiná varianta této teorie říká, že v prstních žilách vznikají sraženiny (tromby), pravděpodobně následkem traumatu. Ty omezují průchodnost žil a omezují odtok krve ze zadní části kopyta. V této oblasti se pak městná krev, v drobných cévách uvnitř střelkové kosti se zvyšuje krevní tlak a vznikají tromby. Výsledkem je opět nedokrvení.

Následkem nedokrvení odumírá jakákoli tkáň, i kost (ichemická nekróza kosti). Ischémie je bolestivá a je příčinou kulhání. Tělo se snaží špatné prokrvování kompenzovat anastomózami („zkratkami“) mezi cévami a tvoří se další tepénky vstupující do střelkové kosti, což má za následek zvyšování počtu i změnu tvaru tzv. nutričních otvorů.

Tuto teorii potvrzují některé výzkumy, především ty, které zjistily, že teplota zadní části kopyta je u koní s podotrochlózou nižší, což je ukazatel omezeného prokrvení tkání. V některých případech ji potvrzují i výsledky léčby prostředky podporujícími lepší prokrvení (viz dále). Avšak – tato teorie neuspěje u všech případů podotrochlózy, takže je třeba hledat dále.

3. Biomechanická teorie

Tato teorie říká, že za degenerativní změny na střelkové kosti a přilehlých strukturách mohou nefyziologické síly, které na ně působí. Je to napětí šlachy hlubokého ohýbače prstu, která vyvíjí tlak směrem nahoru proti korunkové a kopytní kosti, popřípadě nevhodný sklon prstu a kopyta. Na vzniku podotrochlózy se podílí také tah za vazy střelková kosti při odrazu a překlopení kopyta přes špičku.

S touto teorií souvisí tzv. remodeling kosti, neboli její přestavba. U koní s podotrochlózou se aktivně přestavuje kostní tkáň i bez příznaků ischémie nebo trombózy. Následkem působení oněch nefyziologických sil se střelková kost mění co do struktury i tvaru, což je charakteristické pro jakoukoli kost v těle.

4. V současné době asi nejpřesněji vysvětluje vznik podotrochlózy tzv. sjednocená teorie.

Ta říká, že hlavní příčinou je špatná anatomická stavba či postoj a nerovnováha kopyta, což vede k abnormálnímu biomechanickému zatížení. Remodeling kosti ovlivňuje i cévy, které se v ní nacházejí a výsledkem jsou i ischemické změny.

K jakým změnám v kopytě dochází

Obecně lze říct, že ke změnám může dojít na třech strukturách střelkového bloku:

• na kloubu (včetně kostí a kloubních chrupavek):

  Distální štítek střelkové kosti mění barvu, dojde k poškození chrupavky (pravidelný nález) a jejímu ztenčení až vymizení, pod těmito lézemi dochází k řídnutí a jiným změnám kostní tkáně. Může se změnit tvar a počet cévních kanálků vstupujících do střelkové kosti. V pokročilém stavu podotrochlózy se na kosti zjišťuje eroze. Některé výzkumy prokázaly trombózu tepen spojenou s nekrózou střelkové kosti.

• na vazech:

  Nadměrný tah vazů střelkové kosti skrze úpony na okostici vyvolává zánět kosti (okostice) a následně se tvoří bolestivé kostní výrůstky.

• na šlaše:

  Často se objevují adheze (srůsty) mezi střelkovou kostí a šlachou hlubokého ohýbače prstu. Protože se povrch šlachy ohýbače progresivně poškozuje, může dojít k jeho prasknutí, a to především po neurektomii.

Tak konečně – jak se vlastně ta podotrochlóza projevuje?

1. Kulhání a nepravidelnosti pohybu

V první řadě se podotrochlóza projevuje zhoršujícím se jedno- nebo oboustranným kulháním (převážně) na hrudní končetiny, které může být mírné až výrazné, může se zesilovat či zeslabovat až na chvíli vymizet, aby se opět vrátilo. Často se zmírní po klidu. Může být výrazně horší následující den po těžké práci. Kulhání se zhoršuje také na nerovném a/nebo tvrdém povrchu a na kruhu či v obratu, kdy je postižená končetina uvnitř.

Pokud jsou postižené obě končetiny, kůň chodí jako „po jehlách“. Je pro něho totiž bolestivá fáze odrazu a překlopení kopyta přes špičku, proto ji zkracuje a tím zkracuje celý krok. Snaží se došlapovat na špičku kopyta a šetřit patky. S tím souvisí i častější klopýtání. Při pohybu drží často ztuhle krk a hlavu, což může imitovat kulhání z ramene.

Podezření na toto onemocnění je třeba vyslovit v případě, kdy kulhání trvá déle než 1-2 měsíce.

2. Nadměrné opotřebování přední části kopyta

Následkem snahy o došlapování na špičku i o urychlení překlopení kopyta dochází k nadměrnému opotřebování rohoviny v těchto místech. Oslabené chodidlo může být bolestivé, což výrazně zkomplikuje diagnostiku (protože koně bude bolet více špička kopyta, než patky).

3. Změna tvaru kopyta

Po nějaké době kopyto postupně mění tvar. Tím, že se kůň vyhýbá došlapování na zadní a střední část kopyta, se patky stáhnou a zvednou (obr. 4). Chodidlo se více vyklene a kopyto se zúží. Pokud je postižená pouze jedna končetina, bude toto kopyto ve srovnání s druhou končetinou menší.

Diagnostika aneb jak veterinář potvrdí či vyvrátí podotrochlózu

1. Podle způsobu kulhání (plus exteriéru koně, informací o jeho využívání apod.) veterinář vyjádří podezření na podotrochlózu. Aby ji potvrdil či vyvrátil, musí provést další vyšetření:

2. Vyšetření kopytními kleštěmi ukáže bolestivost především v prostřední třetině střelky, méně na konci střelkové kosti (obr. 5). Reakce koně se porovná i s druhou hrudní končetinou, popřípadě z pánevními končetinami.

3. Bolestivost lze vyprovokovat následujícími provokačními zkouškami: ohybová (stlačí se střelková kost mezi korunkovou a kopytní kost), klínová (vyvolá bolestivost v případě, že jsou postižené střelkové vazy nebo šlacha hlubokého ohýbače prstu), obrácená klínová (vyvolá bolest v případě, že došlo k zánětu podotrochleární burzy).

4. Svodné znecitlivění prstních nervů v zadní části spěnky znecitliví zadní třetinu kopyta (viz obr. 6, znecitlivěné části vyznačené žlutě). Pokud kůň asi za 10 minut po injekci přestane kulhat (někdy to trvá trochu déle), lze předpokládat, že příčina kulhání leží v jedné z těchto struktur.

Asi u 10-20 % koní s podotrochlózou však tato metoda nefunguje úplně. Možnou příčinou jsou:

• srůsty mezi střelkovou kostí a šlachou hlubokého ohýbače prstu. Svodné znecitlivění sice utiší bolest, srůst však mechanicky nedovolí zlepšit krok;
• artritida kopytního kloubu, která probíhá současně podotrochlózou. Kloub je třeba znecitlivit jinak;
• přítomnost přídatné větve prstních nervů, která svodnému znecitlivění unikne;
• otlaky chodidla mimo vyznačenou oblast znecitlivění;
• traumatická artritida spěnkového kloubu, která se může vyskytovat současně s podotrochlózou. Tento kloub je třeba znecitlivit jiným způsobem;
• nesprávně nebo neúplně provedené svodné znecitlivění.

5. Někdy je potřeba provést lokální znecitlivění podotrochleární burzy. Tato metoda, pokud se provede nesprávně, však může maskovat např. zlomeniny kopytní kosti a hrozí nebezpečí infekce.

6. Zobrazovací vyšetřovací metody, z nichž je nepostradatelné rentgenologické vyšetření, o kterém se zmíním podrobněji příště. Dále sem patří například scintigrafie, termografie, počítačová tomografie.

Podotrochlóza na rentgenových snímcích

Rentgenologická diagnostika je poměrně náročná co do technického vybavení, přesnosti rentgenování, kvality snímku i odborných znalostí při vyhodnocení nálezů. Je proto důležité svěřit ji skutečně zkušeným rentgenologům a ortopedům, kteří mají tuto problematiku řádně nestudovanou a „nacvičenou“. Typické rentgenologické změny se rozvinou až v pokročilém stádiu podotrochlózy, na druhé straně lze někdy najít na rtg snímcích charakteristické změny, přestože kůň nekulhá ani nemá jiné problémy.

Před vlastním rentgenováním je velmi důležitá správná příprava koně a jeho kopyta. Kůň se má uklidnit (sedace), po odstranění podkovy je třeba chodidlo a střelku lehce upravit kopytním nožem a celé kopyto se má umýt tvrdým kartáčem a vodou. Kvalitu snímku zlepší vyplnění chodidla zeleným mýdlem, silly putty nebo podobným materiálem.

Obvykle se provádějí tři projekce (obr. 7):

1. lateromediální neboli boční projekce (ve vodorovné rovině zvenčí-dovnitř), kde se dobře zobrazí střelková kost, úpon šlachy hlubokého ohýbače, vaz mezi střelkovou a kopytní kostí a kopytní kloub.
2. svislá dorzopalmární projekce neboli Oxspring (ve svislé rovině zepředu nahoře-dolů dozadu) ukáže střelkovou kost z jiného úhlu pohledu, lze zde vidět cévní kanálky.
3. projekce palmaroproximální-palmarodistální čili tangenciální (zezadu nahoře-dozadu dolů), která je nejvhodnější pro posouzení vnitřní struktury střelkové kosti, zobrazí i její distální štítek a kloubní plochu.

Pro podotrochlózu jsou více či méně charakteristické následující nálezy:

1. Tvar, velikost, umístění a počet cévních kanálků

   Změny cévních kanálků nemusí vždy souviset s podotrochlózou. Za normální se považuje max. 6-7 kanálků na dolním okraji střelkové kosti určitého tvaru a velikosti (viz obr. 8). Čím výraznější jsou odchylky od tohoto „normálního“ stavu, tím k závažnějším změnám na střelkové kosti došlo.

2. Cysty a jiné změny struktury dřeně střelkové kosti

   Cysty se projevují jako „řidší“ oblasti ve střelkové kosti. Pravděpodobně souvisejí s změnami krevního zásobení kosti.

   Mohou se zjistit také jiné změny, například skleróza, vzniklá působením vysokých biomechanických sil na střelkovou kost;

3. Změny kůry střelkové kosti v oblasti distálního štítku

   Může dojít ke ztenčení nebo zdrsnění kůry kosti. Předpokládanou příčinou je remodeling střelkové kosti, zánět podotrochleárního tihového váčku nebo adheze střelkové kosti se šlachou hlubokého ohýbače prstu.

4. Kostní výrůstky na střelkové kosti

   Jedná se o zkostnatění úponu některé z vazů střelkové kosti. Kostní výrůstky jsou reakce kosti na poranění či přetažení těchto vazů, ale někdy se může jednat o přirozený proces stárnutí.
5. Tvar střelkové kosti

Bohužel rtg změny ne vždy odpovídají stejným klinickým příznakům, proto byla vytvořená tzv. klasifikační schémata, která umožňují srovnávat příznaky u různých koní a určují, zda jsou rtg nálezy významné nebo ne. Díky těmto schématům je rtg vyšetření komplexnější a spolehlivější, vždy je však nutné ho dávat do souvislosti s dalšími nálezy.

1. Schéma dle Huskampa a Beckera boduje délku a tvar cévních kanálků na dolním konci střelkové kosti.
2. Schéma dle Hertsche a Zellera vyhodnotí změnu obrysu a struktury střelkové kosti.
3. Schéma dle MacGregora boduje různé tvary cévních kanálků, vyhodnotí se každý kanálek na střelkové kosti zvlášť, body se sečtou.
4. Schéma dle Dika posuzuje strukturu střelkové kosti, cévní kanálky a tvar a okraje střelkové kosti.

S čím je možné si podotrochlózu splést

Všechny výše uvedené diagnostické metody vlastně slouží k tomu, aby se podotrochlóza odlišila od jiných patologických stavů, které mohou vyvolat podobné kulhání. Jsou to například:

• bodné rány chodidla a střelky,
• zlomenina střelkové nebo kopytní kosti,
• laminitida (schvácení kopyt),
• otlaky chodidla, na patkách,
• zánět kopytní kosti a
• kroužek.

Lze podotrochlózu léčit? A jak?

Přibližně 90% koní, kteří jsou postiženi podotrochlózou kratší dobu než 1 rok, lze vyléčit. Předpokladem je naprostá změna jejich managementu a pracovního využití - včetně vyvedení na pastvinu!

Podotrochlóza je velmi pestrý syndrom, proto existuje celá řada léčebných metod a postupů, které však nikdy nemají 100% výsledky.

1. Klid a změna managementu

Klid je důležitý v časných akutních stádiích podotrochlózy. Doporučuje se pobyt ve stáji po dobu 5 – 10 dní, poté je nejlepší koni sundat podkovy, správně upravit kopyta a dát ho na pastvinu. To mu poskytne možnost volného pohybu a přirozená zátěž usměrní proces přestavby střelkové kosti.

2. Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs)

Tyto látky slouží k potlačení zánětu a bolesti a zmírní proto kulhání.

3. Korektura kopyt a případně korektivní podkování

Úprava kopyt je důležitá u koní, kteří mají nevyvážená kopyta, především dlouhé špičky a krátké (nízké), podsunuté a těsné patky. Zpočátku se snažíme o nastolení správné osy kopyto-prst a celkové vybalancování kopyta.

Pokud se v rámci léčby odvede kůň na pastvinu, je obvykle lepší ho nechat bosého, není-li terén příliš kamenitý a nerovný.

Korektivní podkování má usnadnit překlápění kopyta; toho se dosáhne zvednutím patek a prohnutím špice nahoru. Má také chránit střelku před nadměrným tlakem při došlapování, čemuž kromě zvednutých patek napomůže zámek na podkově. V případě potřeby se změnou sklonu ramen podkovy korigují těsné patky. Navíc lze použít různé vložky mezi kopyto a podkovu, například kožené, filcové, plastové apod., které mají za úkol chránit chodidlo před přímým tlakem na tvrdém nebo kamenitém povrchu i absorbovat část nárazu při došlápnutí.

U koní s podotrochlózou se obvykle používají tyto typy podkov:

• Podkovy s klínem na patkách:

  Uvolní tlak šlachy hlubokého ohýbače na střelkovou kost. To však může mít negativní následek: zkrácení této šlachy. Navíc přetěžují patky.

• Vejčité podkovy:

  Jsou vhodné pro ploché kopyto nebo podsunuté patky, poskytují dobrou podporu patkám na všech typech povrchu.

• Zámkové podkovy:

  Propojují střelku s patkami. Také chrání střelku před tlakem povrchu.

• Full rolling motion shoe (obr. 9):

  Umožňují kopytu snadné překlápění v jakékoli rovině.

4. Kortikosteroidy

Aplikované do podotrochleární burzy nebo do jejího okolí poskytnou dočasnou úlevu, ale pro trvalé vyléčení mají malý efekt.

5. Orgotein

Se také aplikuje do okolí podotrochleární burzy a přestože se díky němu klinicky zlepší celá řada postižených koní, může vyvolat těžké zánětlivé reakce.

6. Antikoagulační látky

Podávání látek zamezujících srážení krve je velmi nebezpečné a vyžaduje důkladné sledování pacienta, protože může způsobit smrtelné krvácení. Měly by pomoct v situacích, kdy se na podotrochlóze podílí tvorba trombů.

7. Isoxsuprin hydrochlorid

Tato látka má schopnost rozšiřovat cévy na periferii těla. Výsledky výzkumů jeho účinnosti jsou však velmi rozporuplné.

8. Neurektomie zadního prstního nervu

V některých případech je přetnutí nervu jedinou dosud známou možností, jak koně zbavit bolesti. Přináší však s sebou celou řadu nepříjemných nebo nebezpečných komplikací:

• tvorba bolestivého neuromu (nádor) na pahýlech přetnutého nervu;
• prasknutí šlachy hlubokého ohýbače prstu, pokud byla oslabená degenerativními procesy nebo je přichycená ke střelkové kosti adhezemi;
• k vyzutí kopyta může dojít především po opakované operaci v oblasti spěnky. Nejedná se o následek ztráty inervace, ale o zneprůchodnění tepen následkem rozsáhlého poškození okolní tkáně nebo po regeneraci přetnutého nervu. Dochází k nedokrvení a odumření spojení mezi kopytní kostí a rohovou stěnou kopyta;
• regenerace přetnutého nervu, k níž může dojít kdykoli za 6 měsíců po neurektomii;
• neúplné znecitlivění patek následkem přídatné větve prstního nervu.

Jak podotrochlóze zabránit

Protože se podle některých údajů uzdraví pouze asi čtvrtina z postižených koní, je zřejmé, že předcházení podotrochlózy je velmi důležité. Pro zdraví našich koní je nejlepší pobyt na pastvině s minimální tělesnou zátěží. Protože však většina majitelů chce své koně přece jen i k něčemu navíc, je třeba zajistit jim další péči:

• pravidelná a správná úprava kopyt,
• nepracovat na tvrdém a nerovném povrchu,
• dostatečné zahřívání a ochlazování před a po práci,
• dostatečný odpočinek po práci,
• omezit situace, které jsou zdrojem stlačení střelkového bloku (skákání z kopce, ježdění po asfaltu, dlouhé cvaly, ježdění v nesprávném držení těla apod.),
• přiměřené krmení a udržování štíhlé linie koně.

U koní s nepravidelnými postoji nebo tvary kopyt platí tyto zásady prevence dvojnásob!

Zdroj: https://www.dominika-svehlova.cz/nemoci18.asp :) *Bzík