Schvácení kopyt

Laminitis čili schvácení kopyt je noční můrou nejednoho majitele koní. V současné době se o tomto závažném onemocnění koní mluví ještě více ve spojitosti s dojemným osudem slavného Barbara. Laminitis je téma, kterým se na světě zabývají celé týmy vědců, veterinářů i podkovářů či kopytářů, každou chvíli vyplují na světlo světa nové poznatky, aby pohřbily starší teorie v dějinách medicíny a zakrátko byly samy pohřbeny s nimi. Před pár lety by článek o laminitidě vypadal trochu jinak a za pár let se možná opět změní.

Název „laminitis“ je vlastně „zánět kopytních lístků“, což však podle současných poznatků není pravda. Poslední výzkumy ukázaly, že následkem celkového metabolického onemocnění, které postihuje srdce a cévy, ledviny, endokrinní systém (= hormony), srážení krve a acidobazickou rovnováhu, dochází působením určitých látek ke snížení průtoku krve vlásečnicemi kopytní škáry v oblasti lístků, jejich následnému odumírání, bolesti a menšímu či většímu rozvolněním spojů mezi lístky škáry a pokožky se všemi následky (viz dále).

Co všechno může spustit laminitidu

a) systémová laminitida = cévní změny ve škáře kopytní stěny se mohou spustit nějakým celkovým onemocněním. Masivní porucha metabolismu vede k uvolnění různých toxinů a především vazoaktivních látek. Ty jsou schopné vyvolat stažení cévní stěny a tudíž snížení průtoku krve v určité oblasti – v tomto případě v drobných vlásečnicích kopytní stěny. Na změnách v kopytě se podílí i zvýšená srážlivost krve.

Nejčastější příčiny systémové laminitidy jsou:

1. Překrmení jádrem (nebo náhlá změna v krmení jádrem)

   Jedná se o pozření takového množství jádra, na které kůň není zvyklý. Nebezpečná je pšenice, kukuřice a ječmen (či jejich směsi, granule), méně pak oves. Laminitida se obvykle vyvíjejí velmi rychle.

   Jádro obsahuje lehce stravitelné cukry ve formě škrobů. Pokud toho kůň pozře hodně, tyto škroby projdou rychle tenkými střevy, kde by měly být rozložené a vstřebané, a dostanou se do střeva tlustého a slepého. Tam se na ně vrhnou baktérie, které tento typ cukrů štěpí a velmi rychle se pomnoží a to negativně ovlivní mikrobiální rovnováhu ve střevě; dojde k úhynu jiných typů baktérií a rozkladem jejich těl vznikají takzvané endotoxiny. Škroby jsou rozložené na kyselinu mléčnou, a to v takovém množství, které se nestihne vstřebat do krve, proto se prostředí střeva okyselí (= sníží se pH). Kyselé prostředí i endotoxiny naruší střevní stěnu a do krve se dostávají různé toxiny. Při bakteriálním rozkladu lehce štěpitelných cukrů však vznikají kromě kyseliny mléčné i další látky, „příbuzné“ bílkovinám, aminy. Porušenou střevní stěnou se dostanou kdo krve a mohou ovlivnit průsvit cév, ať už přímo nebo nepřímo – tím, že stimulují uvolnění přirozeně se vyskytujících vazoaktivních látek, např. histaminu, noradrenalinu a především serotoninu. Vlásečnice v kopytech jsou na tyto látky velmi citlivé – a dochází k akutní laminitidě.

   Celý tento proces se obvykle spustí už za 3 hodiny po pozření jádra a příznaky laminitidy se většinou objeví za 16-24 hodin.

2. Překrmení pastvou

   Přestože se za jednu z příčin vzniku „pastevní laminitidy“ považuje překrmení vojtěškou a jetelem, snad následkem působení rostlinných estrogenů, za hlavní faktor jejího vzniku se považují fruktany, obsažené v trávě. Jsou to lehce štěpitelné cukry (= řetězy molekul fruktózy), které slouží travinám našich zeměpisných šířek jako zásobárna energie. Jejich množství roste u trávy nemocné, spasené, v zimě, je to následek stresu trávy. Obecně platí, že málo fruktanů má vojtěška a některé variety travin z teplých zeměpisných oblastí.

   Jednotliví koně jsou na fruktany různě citliví; postiženi bývají především přetučnělí koně či poníci. Princip vyvolání laminitidy po pozření většího množství fruktanů je podobný jako u překrmení jádrem. Samozřejmě jsou zde jisté rozdíly (v množství uvolněného plynu, kyselin, endotoxinů apod.), protože laminitida v tomto případě nenastupuje tak náhle a nemusí mít tak dramatický průběh.

3. Těžké systémové onemocnění

   Sem patří známé zadržení lůžka, ale i těžký zánět plic a podobné závažné nemoci, které postihují metabolismus koně a umožňují prostup různých toxinů (především bakteriálních) z dělohy či plic do krve se všemi cévními důsledky.

4. Hormonální problémy

   Se vznikem laminitidy se pojí i hormonální změny v organismu koně – nedostatečná činnost štítné žlázy nebo naopak nadměrná tvorba kortikoidů (Cushingova nemoc). Tyto hormonální změny se také mohou podílet na uvolnění serotoninu a jiných vazoaktivních látek.
5. Existují i další, méně časté příčiny systémové laminitidy: Vypití velkého množství studené vody, především u rozehřátých koní, snad může vyvolat zánět střev, narušení střevní stěny a spuštění kaskády vedoucí k laminitidě. Laminitis mohou u vnímavých koní vyvolat i některé léky, například dlouhodobě působící kortikoidy.

b) laminitida z přetížení = mechanicky vyvolané nedokrvení škáry kopytní stěny, které je následkem dlouhodobého nebo opakovaného přetěžování závěsného aparátu kopytní kosti. Působení tlaku okolních tkání se uzavřou vlásečnice a otevřou se spojky mezi tepnami a žílami (anastomózy) a krev tudy teče „zkratkou“. Obvyklými příklady jsou:

1. Přetížení kontralaterální končetiny

   Pokud kůň těžce onemocnění na jednu končetinu (zlomenina, těžké poranění šlachy, svalu, kloubu apod.) a je nucen delší dobu více zatěžovat druhou končetinu, často se u ní objeví laminitida. Samozřejmě, koně se silnými a vyváženými kopyty budou méně náchylní než jedinci s tenkým chodidlem, tenkou stěnou či nekorektním tvarem kopyta.

2. Otřesy

   Intenzivní nebo dlouhá práce na tvrdém povrchu, především u koní, kteří k tomu nejsou správně natrénovaní, popřípadě mají tenkou stěnu a chodidlo.

3. Nesprávný trim

   Někdy může zhoršit situaci nesprávný trim chronicky schváceného kopyta, především růst hyperplastické rohoviny pod přední část stěny nebo nadměrně dlouhé patky. Dojde k prolomení osy prstu a to podpoří rotaci či pokles kopytní kosti.

Co se děje v kopytě

Závěsný aparát kopytní kosti, o který nám zde jde, tvoří dva typy lístků, které do sebe zapadají jako zuby zipu. Pokožkové lístky, zrohovatělé i nezrohovatělé, tvoří nejhlubší vrstvou rohové stěny kopyta. Do nich zapadají lístky stěnové škáry, která pevně nasedá na kopytní kost. Ty obsahují krevní cévy, které vyživují obojí lístky (obr. 1a).

Vazoaktivní látky v krvi a zvýšená srážlivost krve či mechanický tlak způsobí zúžení vlásečnic kopytní stěnové škáry a nedokrvení lístků. Tělo se nedokrvení vlásečnic snaží vyrovnat, do kopyta proudí mnohem více krve, než normálně (proto při akutním schvácení kopyto hřeje a pulzuje prstní tepna), ale tato krev prochází anastomózami, ne vlásečnicemi, takže z tepen jde rovnou bez užitku do žil a z kopyta pryč (obr. 1b). Nedostatek krve v živých tkáních kopytní stěny způsobuje kromě bolesti z nedokrvení a odumírání buněk i sníženou tvorbu keratinu, čili horší růst rohoviny. Mezi lístky se hromadí tekutina (otok) a ta celý stav ještě zhoršuje.

Postupně se odumírání lístků šíří i do škáry a způsobuje ztrátu mezilístkových spojů. V tuto chvíli zaniká rovnováha sil v kopytě (obr. 2): tah šlachy hlubokého ohýbače prstu a rotační síly působící na hrot kopytní kosti mechanicky oddělují oboje lístky od sebe. Organismus má snachu poškozené spoje co nejrychleji obnovit, honem tvoří novou rohovinu, jenže ta není kvalitní. Pokožkové lístky jsou zbytnělé, předčasně rohovatí a nejsou dostatečně pevné. Tato jizvovitá rohovina negativně ovlivňuje růst kopytní stěny, protože se pod ni vsouvá jako klín a ještě více ji tlačí od kopytní kosti. Vytváří se takzvané schvácené kopyto.

Závěs kopytní kosti je narušen, dochází k její rotaci či poklesu, což stlačuje škáru chodidla a omezuje její prokrvení se všemi známými následky. A navíc, poškozený závěsný aparát už není dostatečnou bariérou pro patogenní zárodky, pod stěnou i v chodidle snadno vznikají kopytní abscesy. Rotace či pokles však způsobuje změny i na samotné kopytní kosti. Dochází ke změně její struktury, tvaru i ke zlomeninám.

Laminitis není jen nemocné kopyto…

Je třeba počítat s tím, že u systémové laminitidy je ovlivněno srdce, zvyšuje se krevní tlak, který přetrvává i v chronickém stádiu, je narušená hormonální rovnováha, mění se zastoupení jednotlivých typů krvinek, je narušená funkce ledvin, rozhozená acidobazická rovnováha a srážení krve.

Jak poznat schváceného koně

Všechno to začíná preklinickým stádiem, kdy kůň přišel do styku se spouštěcím faktorem (překrmení jádrem, trávou, zadržení lůžka apod.). Tato fáze končí nástupem prvních příznaků kulhání a pokračuje jako

1. akutní laminitida

Ta je charakterizovaná:

• velkou bolestí kopyt(a),
• zvýšenou teplotou kopyta,
• pulzací prstní tepny,
• kulháním, schváceným postojem, neochotou se hýbat až ulehnutím,
• podle závažnosti onemocnění může už nyní dojít k vyzutí kopyta.

Koně se většinou chovají vystrašeně, rychle dýchají, mají zrychlený puls, třesou se. Mohou mít průjem (překrmení jádrem), vysokou horečku (zadržení lůžka), zarudlé sliznice.

2. chronická laminitida

Pokud bolest a kulhání neustoupí do zhruba 48 hodin nebo pokud dojde k rotaci kopytní kosti, přechází laminitida do chronicity. Tato fáze může trvat několik dní, týdnů, let… Nejvýraznějším příznakem je

• kulhání koně různého stupně intenzity, občasné nebo trvalé,
• změny tvaru kopyta (schvácené kopyto).

Uvolnění mezilístkových spojů a ztráta rovnováhy sil v kopytě způsobí rotaci kopytní kosti (obr. 3). Tu lze často poznat pohmatem jako prohlubeň, která může jít podél korunky dozadu až k patkám (to pak signalizuje pokles kopytní kosti). Někdy se u korunky provalí sérum, což je příznak velkého otoku lamel. Při pohledu zespodu si můžeme všimnout plochého až vypouklého chodidla, oddělení kopytní stěny, především v přední části. Na kopytní stěně se objevují se drážky, které se směrem k patkám rozšiřují. V přední části kopyta se stěna prolamuje dopředu a jizvovitá rohovina začne tvořit charakteristickou „hroudu“.

Koně při pohybu často došlapují nejdříve na patky, takže na tvrdém slyšíme dvojitý úder.

V těžkých případech dochází k proniknutí hrotu kopytní kosti chodidlem.

Podle těchto klinických příznaků už zkušený člověk ví, že se jedná o laminitidu. Pro upřesnění pochodů v kopytě však lze použít další dvě metody. Jedná se o:

1. Rentgen kopyta

To, že se rentgenuje kopyto při laminitidě, není nic nového. Mění se pouze interpretace nálezu i její vztah k další léčbě. Kdysi se doporučovalo rentgenovat kopyta až za 48-72 hodin po nástupu laminitidy. Zjišťovalo se, zda došlo k rotaci kopytní kosti a do jaké míry. Podle toho se pak vyřkla prognóza. Většinou se říkalo, že pokud je rotace menší než 5,5°, kůň se vyléčí a bude pracovat tak, jako dříve. U rotace mezi 6,8-11,5° se počítalo s tím, že kůň bude jezdecky využitelný s jistým omezením. V případě rotace větší než 11,5° se nad koněm zlomila hůl.

Dnes však odborníci radí udělat rentgen kopyta co nejdříve – pouze tak lze zachytit uspořádání jednotlivých struktur kopyta ještě před nějakou změnou a rentgenováním v pravidelných intervalech pak lze sledovat zhoršení či zlepšení stavu v závislosti na probíhající léčbě. Na základě toho lze léčbu přizpůsobit nejen konkrétnímu kopytu, ale i jeho momentálnímu stavu. Zároveň se sleduje mnohem více parametrů, než jen pouhá rotace (obr. 4). Parametry se pak posuzují podle různých tabulek.

2. Angiografie Další důležitou metodou, která pomůže při diagnostice i léčbě laminitidy, je zvýraznění krevních cév v kopytě, čili angiografie (obr. 5a, b). Do prstní žíly se aplikuje kontrastní látka (která je vidět na rentgenu), ta se zpětně dostane přes vlásečnice až do prstních tepen. Poté se udělá rentgenový snímek, který ukáže, kde je prokrvení narušené. Protože porucha prokrvení kopytních vlásečnic se objevuje mnohem dříve, než dojde ke strukturálním změnám v kopytě, může veterinář zahájit léčbu skutečně včas. Díky tomu vlastně k žádné rotaci či poklesu kopytní kosti nedojde a šance na úplné vyléčení koně jsou mnohonásobně vyšší. Pokud pak během léčby děláme angiografie pravidelně v určitých intervalech, můžeme poměrně přesně vidět úspěšnost momentální léčby.

Jak se laminitida léčí

Léčba laminitidy je vždy komplikovaná, protože koně nejsou fyzicky ani mentálně stvořeni k tomu, aby delší dobu leželi, musí na postižených kopytech stát. Chceme-li nad laminitidou zvítězit, musíme zahájit léčbu co nejdříve (přibližně do 12 hodin po nástupu prvních příznaků) a co nejrazantněji.

1. preklinické stádium (do 12-18 hodin po styku se spouštěcím faktorem)

Je třeba odstranit příčinu laminitidy. V případě přežrání jádrem vyprázdnit střeva, v případě těžkého systémového onemocnění zahájit jeho léčbu.

Dalším bodem je udržet co nejlepší prokrvení kopyta a zabránit srážlivosti krve. Během prvních 24 hodin lze koně provádět (vždy asi 10 min každou hodinu), pokud se tomu výrazně nebrání. Už nyní je dobré kopyto zrentgenovat a udělat angiografii. Jakmile se objeví změny, pohyb je může naopak zhoršit.

Veterinář koni podá léky, které brání srážlivosti krve, vazokonstrikci, utlumí uvolňování vazoaktivních látek v těle. Protože stres a bolest podporuje zvyšování krevního tlaku a zužování vlásečnic v kopytě, lze koni podat i uklidňující a protibolestivé léky.

Na pováženou je otázka chlazení hřejících kopyt. Protože dnes je již známo, že laminitis není zánět a naopak dochází k nedokrvení potřebných struktur, není vhodné kopyta chladit, přestože jsou horká.

2. akutní laminitida

I nyní volí veterinář takové léky, pro tlumení bolesti, rozšiřování cév, udržení srážlivosti krve pod kontrolou a zlepšení celkového stavu.

Koně je dobré dát do většího boxu nastlaného pískem, pilinami, rašelinou, které poskytnou podporu jeho chodidlu, patkám a střelu, čímž se odlehčí zatížení lístků. Kůň si zvolí pohodlnou polohu, většinou zaboří špičku, čímž se zmenší tah šlachy hlubokého ohýbače. Větší box koni umožňuje jistý pohyb a tedy „pumpování krve v kopytě“. Nucený pohyb koně na ruce už je v tomto stádiu na pováženou. Samozřejmostí je odebrání jádra a krmení pouze travním nebo vojtěškovým senem. Vysoký tlak lze kontrolovat snížením sodíku v krmivu a náhradou za draslík; někdo praktikuje i pouštění žilou.

Pokud byla léčba zahájená včas a nedošlo k větší změně uvnitř kopyta, dojde k vyléčení.

Někdy lze podepřít chodidlo a střel rolkami obvazu, které se uloží z obou stran podél seříznuté střelky a obvazem se ke kopytu dobře připevní. Předpokladem je, aby chodidlo a střelka na tlak nereagovaly bolestivě.

3. chronická laminitida

V tomto stádiu, když už došlo ke strukturálním změnám uvnitř kopyta, je cílem zamezit jeho dalšímu poškození a naopak obnovit prokrvení a funkčnost spojů mezi lístky. Podle potřeby bude veterinář pokračovat v medikamentózní léčbě, bude léčit i celkové změny v těle. Pro lepší keratinizaci a „opravu“ lístků lze v krmivu dodávat methionin. Koně je třeba držet stále na senné dietě a jeho pohyb omezovat natolik, aby nedošlo mechanicky ke zhoršování stávajícího stavu.

Samotná péče o kopyto: Všichni se shodují na tom, že je třeba zabránit další rotaci kopytní kosti a obnovit normální uspořádání osy prstu. V tom, jak toho dosáhnout, se však názory odborníků liší. Můžeme říct, že většina se snaží o:

• odstranění nekvalitní a zbytnělé rohoviny v přední části kopytní stěny a umožnění růstu rohoviny zdravé a plně funkční
• ochranu chodidla před nadměrným tlakem, který vyvolává hrot rotované kopytní kosti
• nastolení původní rovnováhy sil v kopytě.

Obecně jde tedy o odlehčení špičky kopyta a zatížení patek. Toho lze dosáhnout speciální úpravou kopyta a někdy i speciálním podkováním či operativním zákrokem na šlaše hlubokého ohýbače prstu.

1. Snad většina terapeutů se shoduje v tom, že je třeba upravit přední stěnu kopyta, aby byla rovnoběžná s přední plochou kopytní kosti. Tím se zabrání její další deformaci. V současnosti už není snaha o úplné odstranění kopytní stěny, protože to ještě více poškozuje stabilitu již tak oslabeného systému lístků, dochází k jejich vysoušení a napomáhá to nepříznivým silám v kopytě. V případě potřeby se pod korunkou provede uvolňovací řez.
2. Dalším bodem bývá snížení patek, které má za cíl zajistit rovnoběžnost chodidla a chodidlové plochy kopytní kosti. Díky tomu nebude rotovaný hrot kopytní kosti nadměrně tlačit na omezenou plochu chodidlové škáry, zabrání se jejímu nedokrvení a odumírání. Při snižování patek se rozhodně nesmí odstraňovat rohovina chodidla před a okolo hrotu střelky. Bohužel snížení patek zvyšuje tah šlachy hlubokého ohýbače, který je také odpovědný za rotaci kopytní kosti. Zvýšení patek tento tah sníží, jenže zároveň podpoří špatné uspořádání kostí prstu a zvýší tah šlachy natahovače prstu za kopytní kost. Tím se ještě více podpoří rotace kopytní kosti a její proniknutí chodidlem. Tuto rozporuplnou situaci mnozí řeší nasazením speciálních podkov (= narovná se osa prstu), seříznuté patky se tak zvednou o 10-20° a zmírní tah šlachy hlubokého ohýbače.
3. Lístky lze ochránit před nadbytečnými tahovými silami posunutím bodu překlopení kopyta dozadu, konkrétně pod hrot kopytní kost, což je asi 2 cm před hrotem střelky. Tím se také sníží tlak na chodidlo. Zrašpluje se špička kopyta, aby se při překlopení nedotýkala země.
4. Nakonec je potřeba podpořit kopyto v tom, aby po dobu hojení byly zatížené patky, zadní část chodidla, střel a rozpěrky. Toho různí odborníci dosahují různými podkovami a/nebo více či méně pružnými tmely, kterými vyplní a podepřou tuto zadní část kopyta, aby přední část chodidla a přední nosný okraj byly nadzvednuté nad zem.
5. V některých případech je nutné přistoupit k operaci. Přetíná se šlacha hlubokého ohýbače prstu nebo její podpůrný vaz. Úkolem tohoto úkonu je snížit tah hlubokého ohýbače za kopytní kost a vrátit tak uspořádání osy prstu do normálu a snížit napětí v zachovalých lístcích.

Zatímco ortodoxní zastánci bosého trimu se snaží splnit výše uvedené požadavky pouze úpravou kopyta, podporou pohybu koně na vhodném povrchu a hydratací rohoviny, ostatní odborníci vidí řešení ve speciálně upravených podkovách. Ať už se jedná o podkovy vejčité, srdčité, různě prohnuté či klenuté („banana shoe“, full motion rolling shoe, EDSS, upravené NBS podkovy apod.), pracují všechny na podobném principu. Většinou jsou železné nebo hliníkové, přibíjejí se hřebíky nebo se nalepují. Mohou se kombinovat i s různými tmely a speciálními hmotami, které pomohou dotvarovat kopyto a poskytnou lepší podporu chodidlu a střelce.

Co můžete udělat pro svého koně vy?

1. Koně nepřekrmujte, dávejte mu energeticky a minerálně vyváženou krmnou dávku odpovídající jeho fyzickému zatížení.
2. Koně náchylné na laminitidu krmte především senem ze zralých travin a vojtěšky, dodatečnou energii jim dodávejte formou olejů a minimalizujte dávku jádra.
3. Na změnu krmení koně navykejte postupně, stejně tak na jarní pastvu.
4. Udržujte pastvinu v „dobré kondici“.
5. Krmte často a po trochách.
6. Vyhýbejte se ztučnění koní; to neplatí jen pro dobře krmitelné poníky.
7. Udržujte kopyta koní zdravá, silná, vyvážená.
8. Sledujte celkový zdravotní stav koně.
9. Vyhněte se náročnější práci na tvrdém povrchu.
10. Minimalizujte stres koní.

Zdroj: https://www.dominika-svehlova.cz/nemoci21.asp :) *Bzík