Zachycení čéšky

Zatímco příčinu kulhání na hrudní končetiny bychom hledali především v jejich dolních částech, nejvíce postiženými místy pánevních končetin je hlezenní a kolenní kloub. O hlezně se toho obvykle píše dost, na koleno se však poněkud zapomíná. Je to chyba, protože i tento kloub je velmi zatěžován a je logické, že zdravotní problémy se mu nevyhnou. A jedním z těchto problémů, se kterým se nesetkáváme zase tak vzácně, je fixace čéšky nahoře – mezi lidmi známá jako zachycení čéšky nebo zablokované koleno.

Než si řekneme, o co vlastně jde, musíme se seznámit trochu s anatomií a funkcí kolenního kloubu koně. Ten se skládá ze tří kostí: dolního konce stehenní kosti, horního konce holenní kosti a čéšky (obr. 1). Ta slouží jako opěra pro svaly natahovačů, které se nacházejí na přední straně kolenního kloubu. Shora se na ni upíná čtyřhlavý a dvouhlavý stehenní sval a dole ji s holenní kostí spojují tři distální čéškové vazy: vnitřní, střední a vnější. Při pohybu kolena klouže čéška ve žlábku mezi hřebeny kladky na dolním konci stehenní kosti; při ohnutí sklouzne směrem dolů, při natažení jde zase nahoru. Koně mají jednu zvláštní schopnost: když odpočívají ve stoje, mohou kolenní kloub „uzamknout“ či „zablokovat“ v natažené pozici, což jim ušetří energii na svalovou práci (obr. 2). Horní část vnitřního hřebene kladky stehenní kosti vypadá trochu jako hák. Přes tento „hák“ může kůň přehodit vnitřní čéškový vaz, čéška pak nemůže sklouznout dolů, a koleno se „zablokuje“. Podobný blokovací mechanismus funguje na hrudních končetinách. Takže fixace pately nahoře je u stojícího koně normální věc. Pokud však k tomu dojde během pohybu, způsobí to problémy: kůň není schopen zablokované koleno ohnout a tudíž nemůže normálně chodit.

Proč se koleno zablokuje, kdy nemá?

Dá se říct, že existují tři hlavní důvody zachycení čéšky při pohybu:

1. Nedostatečná fyzická kondice. Ta je příčinou nedostatečného napětí stehenního čtyř- a dvojhlavého svalu, takže ty před ohnutím kolena nestihnout dostatečně rychle potáhnout čéšku nahoru a ven a tím ji uvolnit z „háku“ na vnitřním hřebenu kladky stehenní kosti. Nedostatečné napětí svalů a vazů zároveň umožňuje čéšce větší rozsah pohybu a zvyšuje riziko zachycení. Klasickým případem jsou koně, kteří náhle přestali trénovat a museli mít klid v boxe. K fixaci pak u nich dojde krátce poté, kdy se vrátí do tréninku. Nedostatečná fyzická kondice vysvětluje i častější výskyt fixace čéšky u mladých koní.
2. Anatomické poměry. Koně, kteří mají velký úhel mezi stehenní a holenní kostí (strmé nebo rovné pánevní končetiny – obr. 3) jsou ve větším riziku, protože kladka stehenní kosti se nakloní dolů k čéšce a to usnadní její zachycení. Svoji roli hraje i tvar kopyta; ostroúhlé se hůř překlápí přes špičku a to prodlužuje maximálního natažení kolene. Nesmíme zapomenout na to, že exteriér se dědí, na což poukazuje zvýšený výskyt tohoto problému například u šetlandských poníků.

3. Nadměrná délka distálních vazů čéšky. Čéška se tak může snáze posunout nahoru a vnitřní vaz se snáze zachytí o onen „hák“.

   A k tomu lze přidat i další faktor:
4. Následek úrazu či přetížení. Příkladem může být násilné natažení pánevní končetiny, příliš velké požadavky kladené na mladé koně, jejichž kolena jsou ještě slabá nebo „nezralá“ (výrazné prodloužení, speciální chody apod.).

Jak jednou dojde k fixaci čéšky, vnitřní čéškový vaz se prodlouží a situace se bude pravděpodobně opakovat.

Můžeme zachycení čéšky poznat?

Jak už zde bylo napsáno, ve chvíli, kdy se čéška zachytí svým vnitřním distálním vazem o „hák“ kladky stehenní kosti, kůň nemůže ohnout koleno (a s ním i hlezno). Toto zablokování kolena může trvat několik milisekund až několik minut (nebo i déle).

a) Pokud se čéška nahoře zachytí jen na chvilku, nedojde ke skutečnému zablokování a projeví se to lehkou asymetrií pohybu pánevních končetin nebo kulháním. K tomuto zachycení dochází nejčastěji při pohybu na malém kruhu, kdy je postižená končetina uvnitř, popřípadě při chůzi do a z kopce. Další příznaky provázející lehčí formu fixace čéšky u koní, uvádí následující tabulka.

b) V těžších případech je čéška v této poloze zachycená déle, kůň nedokáže ohnout nohu bez pomoci, poskakuje po třech nebo tahá špičku kopyta za sebou. Čéška se může sama uvolnit, aby se po pár krocích znovu zachytila. Přitom lze obvykle slyšet lousknutí.

Je třeba si uvědomit, že samotným zachycením čéšky o kladku stehenní kosti ještě nic nekončí. Je to nepřirozený stav, který narušuje plynulý a vyvážený pohyb, a tělo se ho snaží nějak „vyvážit“ abnormálním používáním jiných svalů a kloubů. Je třeba počítat s tím, že takto postiženého koně bude dříve nebo později bolet hřbet nebo další končetiny. Abnormální pohyb čéšky také dráždí kloub a dříve nebo později způsobí jeho zánět, který často přechází do chronicity.

Když přijde veterinář

Podle typických příznaků zablokování končetiny v natažení veterinář obvykle hned pozná, o co se jedná. Pokud nejsou příznaky jasné, pokusí se navodit situaci, která koleno zablokuje: buď čéšku rukou vytáhne nahoru a „zahákne“, nebo koně nechá chodit na malém kruhu, do a z kopce či s ním do kopce zacouvá. Ve chvíli, kdy je koleno zablokované, lze nahmatat velmi napnuté distální čéškové vazy.

U koní mladších 3 let nechá udělat rentgenové snímky, protože se může jednat i o jiné problémy kolenního kloubu, například osteochondrózu nebo kostní cysty. V některých méně jasných případech provede i důkladnější ortopedické a neurologické vyšetření, aby vyloučil jinou příčinu kulhání či nepravidelnosti pohybu.

Fixace čéšky – co teď s tím?

Ve chvíli, kdy dojde k zachycení čéšky můžeme nohu potáhnout například vodítkem dopředu, aby se uvolnila. Koně lze například bičem přimět k vyskočení dopředu nebo s ním zacouvat; obojí obvykle čéšku uvolní.

Celou situaci je však třeba řádně řešit, aby nedošlo k závažným komplikacím. V současné době existuje několik metod léčby:

1. Zlepšit fyzickou kondici koně. Jednou z hlavních příčin fixace čéšky je nedostatečná kondice, proto v lehkých případech, kdy má kůň dobrý exteriér, může pomoct samotné zlepšení kondice koně. Pokud kondici koně ohodnotíme škálou 1 = naprosto bez kondice, 10 = extrémně dobrá kondice, pak by pro léčbu byl vhodný stupeň 7-8. Pokud se tím situace nezlepší, lze přistoupit k dalším metodám léčby.
2. Podkování a úprava kopyta. K zablokování dochází, když je končetina natažená, a to se děje při překlápění kopyta přes špičku. Správná úprava kopyt či podkování tuto fází zkrátí a brání to fixaci čéšky. Je třeba zkrátit špici kopyta, provést sáňkovité prohnutí, používá se i vejčitá podkova nebo speciální podložky.
3. Podávání estrogenu. Tento hormon obecně zvyšuje napětí vazů, včetně čéškových, což zabrání její fixaci. Je třeba vědět, že mění i chování hřebců a valachů. U klisen vážně narušuje pohlavní cyklus, proto u nich tuto léčbu není vhodné provádět.
4. Aplikace dráždivých látek (blistrování). Speciální jódové přípravky se injekcí vpraví do a okolo vnitřního distálního čéškového vazu. Mají zde za úkol vyvolat akutní zánět, který se hojí jizvami. Ty způsobí zkrácení tohoto vazu a už nemůže dojít k jeho zachycení o „hák“ hřebene kladky stehenní kosti. Přestože s sebou tato metoda nese jistá rizika, je ve většině případů účinná.
5. Desmotomie (přetnutí) vnitřního distálního čéškového vazu s následným „pracovním“ klidem asi 6 týdnů. Tato razantní metoda dokáže zcela vyřešit problém fixace čéšky, je však provázená závažnými vedlejšími účinky: dojde k narušení stability čéšky a jejímu pootočení. To dráždí kolenní kloub a výsledkem jsou chronické záněty kolena a trvalé poškození čéšky. Samozřejmě bývá ovlivněná další výkonnost a zdraví koně, protože koleno ztratilo oporu jednoho vazu, takže tuto metodu lze brát jako absolutně poslední řešení problému.
6. V současné době je snaha léčit fixaci čéšky splittingem (naříznutím) vnitřního distálního čéškového vazu v jeho horní třetině. Cílem je, podobně jako u blistrování, vytvořit zánět vazu a způsobit tak jeho zesílení, ke kterému dojde zhruba do 4 týdnů. Kůň se má 3x denně vodit na ruce asi 15 minut po dobu 2 týdnů, pak se postupně začne normálně pracovat.

To, zda a jak bude možné koně s fixací čéšky využívat, záleží na jeho věku, stupni závažnosti a především na druhotných změnách, které toto onemocnění vyvolalo. Pokud je fixací čéšky postižen mladý kůň, lze doufat, že se z toho dostane, než mu budou 2-3 roky. I dospělý kůň, pokud se u něho provedla léčba ještě před vznikem zánětu kolene a jeho poškození, by měl být plně použitelný. Po přetnutí vnitřního distálního čéškového vazu je však třeba počítat s následky a možným trvalým omezením využitelnosti koně.

Zdroj: https://www.dominika-svehlova.cz/nemoci24.asp :) *Bzík